Stránky

pátek 25. října 2013

Dočíst nebo nedočíst? Toť otázka.

Dočíst nebo nedočíst
Nedávno jsem měl s přáteli debatu na téma, zda dočítáme knihy, které nás nezaujaly.

Je to věc, se kterou se setká každý z nás, co rádi čteme. Prostě to jednoho dne přijde poprvé a nám se do rukou dostane kniha, která nás nebaví. Kterou nedokážeme číst, strávit a kde nás neláká pokračovat ve čtení a dozvědět se, co se stane na další stránce.

Často takové knize dávám šanci. A ne jednu.

Dříve jsem se překonal a i takové knihy jsem dočítal. Bral jsem to jako jakýsi test své vůle. A dost možná v tom bylo i kousek úcty ke knize samotné. Ne k autorovi. K listům, které by jinak byly potištěny něčím možná méně ušlechtilým bez ohledu na aktuálně natištěný obsah.

Avšak poslední dobou jsem se přistihl, že to už nedělám. Když mě kniha nebaví, tak ji nechám nedočtenou. Život je přeci krátký na to, abych četl knihy, co mi nic nedávají. Ani poučení, ani zábavu.

Je mi to líto a ve skrytu duše doufám, že mi to odvržené knihy odpustí. Ony za to nemohou. Třeba jejich čas ještě přijde. A třeba je to jen taková výmluva, že některé knihy by se měly dostat čtenáři do rukou ve správnou chvíli. A třeba ta chvíle nikdy nenastane. Kdo ví?

Jak to máte vy? Dočítáte knihy nebo je s klidným srdcem opustíte rozečtené a jdete na jinou, která vás (snad) bude bavit víc? Komentáře pod článkem vám jsou k dispozici!

neděle 20. října 2013

Jo Nesbo - Lovci hlav

Pokud nepočítáme Nesboovy knihy pro děti, jsou Lovci hlav první knihou, ve které nevystupuje Harry Hole - jeden z nejpopulárnějších detektivů současnosti. To ovšem neznamená, že Lovci hlav se obejdou bez pořádné dávky napětí, nesboovského humoru a... samozřejmě, že nechybí ani detektiv.

Hlavní postavou je ale velmi úspěšný headhunter. Tedy lovec hlav, který má za úkol dodat svým klientům toho nejlepšího pracovníka na danou manažerskou pozici. Roger Brown, jak se náš headhunter jmenuje, má i poměrně specifický koníček - věnuje se krádežím uměleckých děl, z jejichž následného prodeje financuje tak trochu nákladný život styl svůj i své manželky.

Vše běží jako po drátkách až do okamžiku než mu cestu zkříží Holanďan Clas Greve a současně poptávka norské technologické společnost Pathfinder po vhodném kandidátovi na post ředitele firmy. Najednou se věci začínají zamotávat a z poměrně bezpečného života se stává boj o přežití, který Rogera Browna nutí sáhnout do takového arzenálu úskočných manévrů a kliček, o kterém ani on neměl tušení.

Protože je Roger ale nejlepší nejen v lovení hlav, ale i v konstruování důmyslných pastí, vyjde z tohoto boje jako vítěz. Nebo se hodí označení "přeživší, který bere vše"? ;)

Osobně se mi Roger Brown hodně líbí. Jeho sebevědomí, uvažování, přístup k práci a výběru lidí, společně s tím, jaké používá metody (připomeňte mi, že se musím strýčka Google zeptat, zda opravdu existuje onen v knize mnohokrát zmiňovaný devítistupňový model výslechu Inbaua, Reida a Buckleyho - to mě fakt, ale fakt zajímá) - to je přímo archetypem profesionála. Ostatně, kdo jiný by měl člověku imponovat, když ne ten nejlepší? A je jedno, zda sportovec nebo lovec hlav.

Jo Nesboovi se povedl další zářez. Kniha, která čtenáře pohltí a nedovolí mu odejít. Ať si klidně umře žázní, pojde hladem a nebo přijde o práci, pokud nečte dostatečně rychle, aby ji zvládl přelouskat přes noc. Tak krutý umí Nesbo být. Ale právě to mám na jeho knihách rád. A vsadil bych se, že právě proto i Jo Nesbo píše.

Název: Lovci hlav
Autor: Jo Nesbo
Překladatelka: Kateřina Kryštůfková
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2011
Počet stran: 250


čtvrtek 15. srpna 2013

Jaromír Bosák - Životní mač

Jaromír Bosák - Životní mač
Prázdniny už dávno nemívám, ale i tak jsou ty dva letní měsíce obdobím, který mě láká k uvolnění se, nebrání všeho moc vážně, k odpočinku a zábavě. Tedy nemyslím, že bych se neuměl bavit i jindy, ale asi víte, jak to myslím. Však jste stejní :)

Člověk má hned chuť sáhnout po trochu oddechovější četbě a to se přihodilo i mě. Věřím, že mi to nebudete mít za zlé.

Co by sportovní fanoušek a fanoušek vtipných komentářů Jaromíra Bosáka jsem nemohl minout jeho memoáry Životní mač.

A samozřejmě, že "Jarda" nezklamal. Hlášek má v knize požehnaně!

"I když se půjdete podívat třeba na zápas Příbram versus České Budějovice, uvidíte, jak rychle ti hráči musí pracovat s míčem. V tomto směru televize trochu zkresluje a zpomaluje. Od postranní čáry to vypadá poněkud jinak než z kanape. Ti kluci hrát fotbal umí... Ve většině případů ho ale neumí zas natolik, aby ho hráli jinde než v Příbrami nebo Budějovicích."

Právě jeho hlášky ho před lety jako fotbalového komentárora "udělaly". Díky nic se stal populární a mnohé z nich zlidověly

Jaromír Bosák je nejen vtipný, ale umí podat svůj život, náhled na sport a realitu televizního komentování s patřičnou pokorou. Není žádnou namyšlenou komentátorskou hvězdou, ale civilním člověkem, který se díky píli dopracoval k povolání, který mu spousta mužských závidí. Vždyť kdo by nechtěl lítat po světě, koukat na fotbal a ještě za to dostat zaplaceno. Ale tak jednoduché to samozřejmě není. A ten, kdo to nevěděl doposud, ten si to naplno uvědomí po přečtení této knihy.

"Je týden, kdy komentuju dva fotbalové zápasy, přičemž jeden v Londýně a pak ještě od čtvrtka do neděle po nocích golf, a v pondělí třeba už zase fotbal. Na podzim nebo na jaře tak dělám třeba i dvacet přenosů měsíčně. Takže víkend volný žádný a do hospody taky jít nemůžete. To ale neznamená, že ušetřím, protože si kupuju energetické nápoje, abych neusnul v jednu ráno při přenosu. Nestěžuju si, mě to baví."

A o to přeci v životě i práci jde. Aby nás to všechny bavilo.

Název: Životní mač
Autor: Jaromír Bosák
Nakladatelství: Euromedia Group - Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 183

čtvrtek 25. července 2013

Kniha nebo ekniha?

Kniha nebo ekniha
Před asi třemi, čtyřmi léty jsem si koupil Kindle a tuto rozmařilost jsem si omlouval několika důvody. Rozumnými, kdyby vás to zajímalo. Tím asi nejpádnějším byl názor, že ušetřím za místo, které by jinak v domě zabíraly klasické papírové knihy. Ono je totiž potřeba taky mít po ruce i něco jiného než jen knihy a knihy. A tak jsem se těšil na dobu bezpapírovou.

Ale ono to nakonec dopadlo všechno trochu jinak.

neděle 21. července 2013

Anton Myrer - Poslední kabriolet

Anton Myrer - Poslední kabriolet
Román Poslední kabriolet jsem si musel nechat pár dní uležet, abych si srovnal myšlenky. To, co začíná na začátku 40. let 20. století jako příběh několika kamarádů z prostředí univerzity na Harvardu a popisem jejich eskapád na swingových tanečních zábavách a projížděk v Císařovně (krycí jméno pro exkluzivní kabriolet), totiž končí v období po vietnamské válce rozjímáním na životem.

"Co říct o manželství? Řada srážek, šrámů a usmiřování. Duch, nikoli tělo, činí manželství trvalým. Čas všechno zahojí... Proč lidé, kteří vymýšlejí průpovídky, jsou vždycky tak trapně absolutističtí? Není to tak! Čas zahojí jen některé rány, jen tolik, abychom se naučili začínat pořád znova, vracet se k příjemným stránkám života, ale být přitom jaksi neustále ve střehu."