Je to věc, se kterou se setká každý z nás, co rádi čteme. Prostě to jednoho dne přijde poprvé a nám se do rukou dostane kniha, která nás nebaví. Kterou nedokážeme číst, strávit a kde nás neláká pokračovat ve čtení a dozvědět se, co se stane na další stránce.
Často takové knize dávám šanci. A ne jednu.
Dříve jsem se překonal a i takové knihy jsem dočítal. Bral jsem to jako jakýsi test své vůle. A dost možná v tom bylo i kousek úcty ke knize samotné. Ne k autorovi. K listům, které by jinak byly potištěny něčím možná méně ušlechtilým bez ohledu na aktuálně natištěný obsah.
Avšak poslední dobou jsem se přistihl, že to už nedělám. Když mě kniha nebaví, tak ji nechám nedočtenou. Život je přeci krátký na to, abych četl knihy, co mi nic nedávají. Ani poučení, ani zábavu.
Je mi to líto a ve skrytu duše doufám, že mi to odvržené knihy odpustí. Ony za to nemohou. Třeba jejich čas ještě přijde. A třeba je to jen taková výmluva, že některé knihy by se měly dostat čtenáři do rukou ve správnou chvíli. A třeba ta chvíle nikdy nenastane. Kdo ví?
Jak to máte vy? Dočítáte knihy nebo je s klidným srdcem opustíte rozečtené a jdete na jinou, která vás (snad) bude bavit víc? Komentáře pod článkem vám jsou k dispozici!
